Speciálních fondů nemovitostí vedených v koruně má retailový (nekvalifikovaný) investor k dispozici šest. Tyto fondy se však někdy i výrazně liší investiční strategií a výkonností.

Speciální fondy nemovitostí, označované také jako nemovitostní fondy, se od akciových fondů nemovitostního sektoru liší tím, že nezahrnují akcie nemovitostních, developerských nebo stavebních společností obchodované na burze, ale pouze majetkové podíly v konkrétních nemovitostech – byť někdy zprostředkovaně přes účast v nemovitostní společnosti, která danou nemovitost vlastní a pro tento účel byla zřízena. Přínos pro investora spočívá v tom, že nemovitostní fond může s vlastněnou nemovitostí aktivně obchodovat a zejména inkasovat z ní příjmy v podobě pronájmů. Ty obvykle představují hlavní zdroj zhodnocení nemovitostního fondu.

V tomto článku si představíme 6 korunových nemovitostních fondů určených pro retailové (ne pouze kvalifikované) investory z ČR. Vyznačují se několika společnými vlastnostmi. V souladu se zákonnými limity investují 51 % až 80 % celkového majetku do konkrétních nemovitostí a zbytek hlavně do vkladů nebo krátkodobých dluhových cenných papírů. Dominantně se přitom zaměřují na realitní objekty z ČR.

Díky stabilním příjmům z pronájmů po většinu doby nekolísají ceny podílových listů těchto fondů tak výrazně jako např. u akciových, smíšených dynamických nebo komoditních fondů. Korunová výkonnost pak méně často sklouzává do záporných hodnot. Speciální fondy nemovitostí však stále nesou tržní riziko v podobě pravidelného přeceňování hodnoty držených nemovitostí na základě znaleckých posudků. To může nabrat silný medvědí směr jednou za mnoho let, zejména v době hluboké recese ekonomiky, jako naposledy během finanční krize v letech 2008-09. Pak nelze vyloučit pokles kurzu PL o více než 10 %. V dnešním prostředí ale korunové nemovitostní fondy dokážou zajistit investorům poměrně nepřerušený kladný výnos a jeví se tak podstatně atraktivnější než korunové dluhopisové fondy zaměřené na státní dluhopisy.

Nevýhodou nemovitostních fondů bývá jejich nižší likvidita. Nejde jen o standardní měsíční oceňování PL místo denního jako u OPF. Někdy se investor setká s „krutějšími“ podmínkami, např. nevypořádáváním zpětných odkupů PL v prvních 3 letech existence fondu nebo stanovením vysoké minimální hodnoty zpětného odkupu PL.